Lotosové pole nedaleko jezera Tonle Sap, Kambodža

Lotosové pole nedaleko jezera Tonle Sap, Kambodža Lotosové pole nedaleko jezera Tonle Sap, Kambodža

Ha Long Bay, Vietnam

Ha Long Bay, Vietnam Ha Long Bay, Vietnam

Ostrov Ko Tonsay, Kambodža

Ostrov Ko Tonsay, Kambodža Ostrov Ko Tonsay, Kambodža

Angkor Wat, Kambodža

Angkor Wat, Kambodža Angkor Wat, Kambodža

Plovoucí trhy, Bangkok

Plovoucí trhy, Bangkok Plovoucí trhy, Bangkok
Aktuality

Robinova fotogalerie z expedice Mekong

Posted by Milena Písačková on pátek 29. července 2011 , under , , , | komentářů (0)



















Fotogalerii Robina Tepery z Dubaje, Vietnamu, Laosu
a Thajska si můžete prohlédnout zde.

Laos - poklidná země jeskyní a buddhů

Posted by Milena Písačková on pátek 2. dubna 2010 , under | komentářů (1)



Až do svých 29 let jsem si myslela, že watt je pouze fyzikální jednotka. Ale jak se ale nyní ukázalo, v Laosu je watů také spousta. Pravda, jen těch s jedním “t”. Wat je totiž buddhistický chrám typický pro oblast jihovýchodní Asie.



Přistáváme na malém letišti v Luang Prabangu, bývalém královském městě mezi horami, na soutoku řek Mekong a Nam Khan. V roce 1995 byl Luang Prabang zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, a nikoli nadarmo. Jak
se později ukázalo, právě tato skutečnost sem v poslední době láká poměrně dost turistů a už to není chudá část Laosu. Navzdory nočnímu trhu a nově vzniklým restauracím se ale podařilo uchovat poklidný ráz města, které je jakousi zelenou oázou mezi kopci - teď v únoru, dlouho po skončení období dešťů dost vyprahlými. Orientace v Luang Prabangu je poměrně snadná, centrum starého města totiž leží na poloostrůvku obtékaném z jedné strany řekou Mekong a z druhé řekou Khan. Uprostřed pak ční strmý zalesněný kopec Phou Si - což v překladu znamená “Posvátná hora“.

Ptáčci pro štěstí a nadživotně velký buddha

Šplháme na vrchol kopce, kde stojí pozlacená buddhistická stúpa. Laosané cestou nabízejí malé bambusové klícky s dvojicí ptáčků, které může člověk na posvátném kopci osvobodit pro štěstí. “Good luck for one dollar” kupují někteří rodiče svým dětem a ty pak nadšeně ptáčky vypouští ze zajetí.

Z vrcholu kopce je výhled na celý Luang Prabang, se všemi jeho waty, mosty přes Mekong a kokosovými palmami. Při sestupování pak objevujeme ve stráni mnoho pozlacených buddhů, kteří tam leží, stojí či sedí v pozici lotosového květu. Nejobdivovanější z nich ční ze svahu v nadživotní velikosti.


Bubnování ve věži a večerní rituál


Procházíme podél hlavní třídy, kde stojí celá řada watů, například Wat Pa Phai, Wat Nong, Wat Saen, Wat Sop a nejznámější Wat Xiang Thong. Některé mají tak členité a mnohaúrovňové střechy, že bych nechtěla navrhovat jejich krov. Ve Wat Nong mladí mniši společně bubnují v tzv. bubnové věži, což je vyvýšená věžička se zavěšeným obrovským bubnem, která samostatně stojí v rohu chrámové zahrady. Mniši se střídají v rytmickém bubnování a ti nejmladší­, pro něž by byla palice ještě těžká, je doprovázejí hrou na drobnější gongy a činely. Zvuk bubnů je úchvatný, nese se krajinou, kterou zalévá podvečerní slunce. Celé to hudební “představení” trvá více než deset minut.

Navečer jsme ve Wat Xiang Thong svědky společné modlitby mnichů. Ve svých oranžových hábitech sedí ve ztemnělém chrámu na koberci pod velikým buddhou a zpívají posvátné písně. Je tu dost tma na focení a nechci rušit obřadný rituál blýskáním, tak vytvářím z fotobatohu improvizovaný “batohový stativ” a takto pořizuji pár fotek.


Vang Vieng - průzkum jeskyní a plavba na traktorové duši


Dalším laoským městem, které určitě stojí za návštěvu, je Vang Vieng. Protéká jím řeka Nam Song a všude okolo se rozkládá úchvatné panorama homolovitých skal se spoustou jeskyní. Mnohé z nich jsou přístupné a jejich úzkými chodbami vedou dřevěné žebříky, v některých úsecích podzemních chodeb je ale nutno plazit se po čtyřech. Naštěstí netrpíme klaustrofobií. Na konci asi dvousetmetrové chodby v jeskyni Kham nám místní samozvaný průvodce ukazuje malé jezírko, kde si lze i zaplavat. Nikomu se ale do temné jeskynní vody nějak nechce a tak se plazíme chodbou zpátky.

Kromě toho, že si lze k prozkoumávání místní krajiny a vesniček půjčit kolo nebo motorku, si můžete také sjet několik kilometrů po řece Nam Song na traktorové duši. Tento sport se nazývá tubing - a ve Vang Viengu vznikla asi 1500členná asociace místních půjčovatelů traktorových duší, která vydala zákaz plavit se po Nam Song na své vlastní duši nebo podobném plavidle. Půjčením duše prý cestovatelé zkrátka přispívají na zajištění udržitelnosti rozvoje Vang Viengu a snížení chudoby jeho obyvatel.


Co čeká Laos v budoucnu?

Na cestě do hlavního města Laosu Vientiane projíždíme místy, kde je silnice lemována neprostupnou džunglí. “Původní prales je dnes bohužel mnohde vykácen a země vypalována,” říká Kheaup Insarn, sympatický Laosan z Vang Viengu. “Zakládají se tu gumovníkové plantáže, ale vypalování půdy samozřejmě není příznivé pro přírodu, protože zahynou všichni drobní živočichové a naruší se původní ekosystém,” dodává.

Míjíme rybářskou vesnici, kde suší ryby, z mostu vidíme děti, které skáčou z velkých kamenů do řeky. Jak to asi bude vypadat v Laosu v době, kdy budou tyto děti dospělé? Doufám, že se původní krajina nezachová pouze v rezervacích a země nebude trpět nájezdy turistů, jako je tomu nyní v jižním Thajsku.

Když Vietnamci slaví Nový rok

Posted by Milena Písačková on středa 17. března 2010 , under | komentářů (0)


















Vietnam letos v únoru přivítal nový rok Tygra. Původně jsme si představovali, že v Hanoji bude touto dobou příjemné jaro. Ostatně symbolem Nového roku ve Vietnamu jsou rozkvetlé broskvové větvičky. Ale jak jsme brzy zjistili, počasí v novoročním období připomíná spíš září nebo začátek října. Je zataženo a často mrholí, teploty se pohybují okolo 13°C. Domy, které se podobají poslepovaným vlaštovčím hnízdům, vyhlížejí smutně a nehostinně. Ale dole v ulicích se Vietnamci dokáží patřičně bavit.

Vietnamský ­Nový rok, neboli Tet, vyžaduje nejméně čtyřdenní oslavy. Pro cestovatele je to trochu problém, protože již dlouho dopředu nejsou k dispozici žádné letenky ani jízdenky na linkové autobusy. Přecpané jsou i silnice a vlaky - je to tím, že všichni Vietnamci jezdí tou dobou na návštěvu ke svým početným příbuzným. Zavřeno mají obchody, banky, úřady i většina místních jídelen a restaurací. Nejlepší je tedy zůstat na pár dní v Hanoji a pozorovat čilé přípravy a posléze oslavy příchodu Nového roku.



Stromek citrusovník a silvestrovské veselí

Již den před místním “Silvestrem” je možné spatřit lidi, jak si na motorce vezou domů až třímetrový citrusový stromek kumkvat - který připomíná mandarinkovník a je také malinkým oranžovým ovocem celý obalený. Je to obdoba našeho vánočního stromku. V předvečer Nového roku se pak naplno rozjede zábava u centrálního jezera Hoan Kiem. Na dvou pódiích zde artisté předvádějí ty nejúžasnější triky a zpěváci a tanečníci se předhánějí v působivosti svých vystoupení. Při některých kolektivních tancích nechybí ani rudé vietnamské vlajky - a to i ty s nechvalně proslulým srpem a kladivem. Přece jen jsme v socialistické zemi, leccos tady připomíná dobu u nás před více než 20 lety. Ale zajímavé je, že se vše mísí s buddhistickými tradicemi.


Novoroční zvyky: rýžový koláč i návštěva pagod

Na Nový rok se všichni navštěvují a pojídají slavnostní pokrmy, například banh chui - hranatý rýžový koláč s fazolemi a vepřovým. Celé rodiny také chodí do chrámů a pagod pomodlit se za zesnulé předky a uctít božstva obětinami. Tedy - jezdí tam spíš na motorkách. Většina obyvatel Hanoje nemá auto, ale rodinnou motorku, na kterou se musí vejít i čtyři nebo pět lidí. Před branami chrámů visí červené lampiony a oltáře uvnitř se plní květinami, zapálenými vonnými tyčinkami, čerstvým jídlem, ale i bankovkami vietnamských dongů. Také děti dostávají červené obálky plné li ši - peněz pro štěstí . Všechny tyto výdaje jsou nezbytné pro zachování přízně bohů po celý následující rok.


Jednorožci přinášejí štěstí

Kromě novoročního ohňostroje patří k dalším tradicím i tance jednorožců, které předvádí party mladíků v ulicích za ohlušujícího doprovodu bubnů a činelů. Tančí a skáčou v dlouhém kostýmu s hlavou smějícího se jednorožce a navštěvují domácnosti i obchody v sousedství. Protože jednorožec symbolizuje štěstí, mír a prosperitu, Vietnamci jej odměňují štědrými dary.

Navečer se Hanoj rozzáří barevnými světly - lucerničky svítí u jednopilířové pagody poblíž Ho Či Minova mauzolea, osvětlená je i hladina jezera Hoan Kiem. Všude visí vlajky a barevná výzdoba, do pozdních nočních hodin je na ulicích rušno, troubí motorky, a všude stojí prodavači balónků. A lidé si přejí Chuc Mung Nam Moi - Šťastný Nový rok.



Bangkok - tropické únorové osvěžení

Posted by Milena Písačková on středa 24. února 2010 , under | komentářů (0)



V Bangkoku jsme se mihli jen na jeden den a noc, byla to naše přestupní zastávka na cestě do Hanoje. A jaký na mě metropole udělala dojem? Je to město moderní, kosmopolitní, inspirativní a pulsující, myslím, že by se tam nějakou dobu dalo žít. Všudypřítomná tropická zeleň i v tomto období a teplo pronikající do morku kostí mě vyladilo na tu nejlepší vlnu a hned dobilo baterky, vybité po střídajících se mrazech, ledovkách a oblevách v ČR.

Pětiproudé a několikaúrovňové silnice v Bangkoku nejsou výjimkou a už z letadla jsme si při přistávání všimli neobvyklého množství sytě růžových a žlutých aut - což jsou místní taxíky.


Mnoho jich je i oranžových, tyrkysových a žlutozelených, každopádně nepřehlédnutelných, a jejich metalíza připomíná lak na nehty.


Mají tu i metro, kterým jsme se také svezli, poté, co jsme dali automatu shltnout několik bankovek thajských bahtů a vyplivl nám jízdenky. Otestovali jsme i bus a lodní MHD na řece Chao Praya - podél jejíchž břehů se mísí tradiční a moderní zástavba.

Při procházení centra jsme narazili na chrámovou školu, kde do dvora zazníval sborový zpěv a trojími dveřmi byli vidět v obrovské místnosti žáci všeho věku, jak sedí na podlaze a při zpěvu se modlí. Pokusili jsme se je zachytit na kameru a diktafon.

Na několika místech jsme zaznamenali stánky s různými kulinářskými specialitami - smažené špízy ze všeho možného i nemožného, pečená křepelčí vajíčka připravovaná na zvláštním plátu s důlky, které odpovídaly velikosti oněch minivajíček, různé ovoce a čerstvé džusy lisované z něj… ale i sušené ryby, které nevoněly zrovna dvakrát lákavě.




Bankok je ale hlavně městem buddhistických chrámů - watů, kterých je tu velké množství. Navečer jsme navštívili Wat Pho nedaleko královského paláce. Měli jsme štěstí na dobré podvečerní světlo a v důsledku toho jsme chrám zfotodokumentovali téměř do posledního detailu.

Centrální budova je obklopena nádvoříčky se sochami, vzrostlými bonsajemi a řadami zlatých buddhů sedících v pozici lotosového květu v každém podloubí.





Okolo jsou pak další nádvoří se samostatně stojícími věžičkami - tzv. prangy, které zdobí keramické mozaiky. V další, samostatně stojící chrámové budově na předním nádvoří leží obrovský dvacetimetrový zlatý buddha, který zabírá celou plochu i výšku chrámu. Širokoúhlé objektivy se nám zde velmi hodily. Buddha je pečlivě střežen a při vstupu dovnitř chrámu je nutno zout si boty.


Naše nahlédnutí do Bangkoku jsme zakončili večerním posezením na proslulém bulváru Khao San, kde to žije nočním životem a všudypřítomní podnikavci nabízejí masáže, kulinářské speciality typu smažených kobylek a štírů, ale například i zhotovení falešných ISIC karet a PRESS karet. Porovnali jsme pivo Singh a Tiger a povečeřeli skleněné nudle. U vedlejšího stolku seděli Češi a jeden fotil stejně jako já pouliční ruch ze stativu. 0,75 l piva Singh mi v tom vedru vpravdě na stabilitě nepřidalo, nicméně na fotkách to naštěstí není znát.


Kompletní fotogalerii si můžete prohlédnout zde.